odrogach.cz – Co může nastat

0
Rate this post

Léčebný postup při selhání základních vitálních funkcí

Poruchy vědomí Je-li spontánní dýchání bezvědomého dostatečné, je nezbytné uložit ho do stabilizované polohy na boku. Postup je následující – k postiženému ležícímu na zádech zachránce přistoupí ze strany. Dolní končetinu, která je blíž k zachránci, ohne v kyčli a v koleni. Horní končetinu na stejné straně položí těsně vedle trupu, nebo ji zasune pod bedra a hýždě postiženého. Potom zachránce tahem za druhou končetinu směrem k sobě otočí postiženého na bok. Horní končetina, která byla pod bedry a hýžděmi, se ocitne v zapažení a brání zpětnému otočení postiženého na záda. Horní končetinu, za kterou prováděl zachránce obrat, ohne v lokti a ruku otočenou dlaní dolů zasune pod tvář zakloněné hlavy postiženého. Výhodou stabilizované polohy je kromě udržení volných dýchacích cest též samovolný odtok tekutého obsahu z úst a hltanu při eventuálním zvracení.

Poruchy dýchání

Zneprůchodnění dýchacích cest zapadlým jazykem Prvním a nejjednodušším opatřením pro uvolnění dýchacích cest je záklon hlavy. Pokud je neprůchodnost dýchacích cest postiženého způsobena zapadlým jazykem, záklon hlavy oddálí kořen jazyku od zadní strany hltanu. Postižený se zachovalou dechovou aktivitou se okamžitě rozdýchá, u postiženého bez této aktivity umožní záklon hlavy účinný umělý vdech. Nevede-li záklon hlavy ke zprůchodnění dýchacích cest, je nutno provést celý trojitý hmat. Při trojitém hmatu se současně provádí – záklon hlavy – předsunutí dolní čelisti – otevření úst Správné provedení trojitého hmatu téměř vždy zajistí obnovení průchodnosti dýchacích cest, neúspěch naléhavě poukazuje na možnou přítomnost překážky v dýchacích cestách. Tekutý obsah z úst a hltanu odstraníme polohováním postiženého, tuhý obsah odstraníme prsty.

Dýchání z plic do plic

Vydechovaný vzduch obsahuje 16-18% kyslíku, obsah oxidu uhličitého je naopak vyšší než v atmosférickém vzduchu. Aby bylo u postiženého dosaženo alespoň hraničně dostatečné výměny plynů v plicích, je nutné použít alespoň dvojnásobných dechových objemů při frekvenci 12 / min. Vlastní technika dýchání z plic do plic Svoji pravou ruku zasuneme pod šíji postiženého a levou tlačíme na jeho čelo – tím udržujeme záklon hlavy a dostatečně volné dýchací cesty. Palcem a ukazovákem levé ruky stlačíme nosní dírky postiženého, zhluboka se nadechneme a svými široce otevřenými ústy zcela překryjeme ústa postiženého. Usilovně vydechneme do jeho plic, při tom pozorujeme, zda se postiženému zvedá hrudník, což svědčí o tom, že vydechnutý vzduch skutečně vnikl do plic postiženého. Výdech postiženého je pasivní, během něho se hluboce nadechneme mimo výdechový proud postiženého k dalšímu umělému vdechu a opakujeme celý postup. Během dýchání opakovaně zjišťujeme přítomnost pulsu na velkých tepnách postiženého. Dojde-li k jeho zmizení, je nutno ihned připojit nepřímou masáž srdeční. Při dýchání z plic do plic, zvláště při nedokonalém uvolnění dýchacích cest, může část vzduchu vnikat do žaludku postiženého a hrozí zde zvracení a následné vdechnutí zvratků. Dojde-li ke zvracení, musíme ihned postiženého polohovat na bok nebo hlavou dolů tak, aby byl zajištěn odtok žaludečního obsahu z jeho úst. Před dalším umělým dýcháním musíme ústa a hltan postiženého vyčistit od zbytků žaludečního obsahu.

Poruchy krevního oběhu

Nepřímá masáž srdeční

Nepřímá masáž srdeční je jediným, byť nedokonalým opatřením při zástavě oběhu. Nedokonalým je toto opatření v tom, že i při provádění nepřímé srdeční masáže vytváříme pouze zcela hraniční podmínky pro přežívání postiženého a pro obnovu spontánního oběhu. Při nepřímé srdeční masáži musíme vždy provádět i umělé dýchání.

Technika nepřímé masáže srdeční

Postiženého uložíme na záda, v oblasti hrudníku musí postižený ležet na pevné podložce. Ke zlepšení žilního návratu krve do srdce zvedneme resuscitovanému jeho dolní končetiny. Vlastní místo nepřímé srdeční masáže je na prsní kosti, na hranici její střední a dolní třetiny. V tomto místě ve střední čáře přiložíme dlaň své ruky, na její hřbet přiložíme svoji druhou ruku. Ruce mohou být mírně překříženy, nemocného se dotýkáme pouze dlaňovým oválem, nikoliv prsty. Lokty musíme mít napjaté, neboť k masáži využíváme hmotnost horní poloviny svého těla, přičemž rytmicky, kolmo dolů stlačujeme prsní kost do hloubky asi 5 cm. Poměr doby stlačení a doby uvolnění má být 1:1, při uvolnění nesmí naše ruce ztratit kontakt s tělem postiženého. Frekvence, kterou by měla být masáž prováděna je 60-80 stlačení za minutu. Poměr umělých vdechů k nepřímé srdeční masáži činí u dvou zachránců 1:5, u jednoho zachránce 2:15.

Zobrazeno: 8644x