odrogach.cz – Výchova je mluvení

0

Když je výchova jen to, co se říká…

„…a zase jsem mu domlouvala a zase to udělal!”
„Táta, ten s ní už nepromluví, když vzala ty peníze. Já do ní mluvím každý den, hlavně když přijde pozdě – ale nic si z toho nedělá!”

Jedním z typických rysů výchovných přístupů v rodinách problematických dětí (a toxikomanů) je nepružný a úzký výběr výchovných přístupů. Patří mezi ně například:

> Nekonečné domlouvání,

které tvoří směs výčitek, výhružek, příslibů, manipulací, apelování na rozum, hledání „proč vlastně…”

> Mlčení, ve kterém rodiče dávají najevo svůj hněv nebo rezignaci.

(„O tom stejně nemá cenu se bavit. Už se s ní zlobit nebudu. Zklamal mně a nevím jestli mu kdy odpustím…”)

> Jednorázové a nedůsledné prosazované sankcí

– rodiče vymyslí a oznámí trest, na který se pak zapomene, nebo se o něm vzápětí pohádají.

> Vymáhání slibů (často nerealistických).

Rodiče často věří, že slib je nejlepším a trvalým řešením, navíc dá nejméně práce. V tu chvíli si neuvědomují, že tak kladou na dítě mnohdy přílišnou odpovědnost, nechávají na něm, jak to udělá, pohrozí mu sankcí, kterou stejně nechtějí realizovat a slíbenou činnost zapomenou včas a také až do konce kontrolovat. Zpětně často slýcháme příběh o nekonečné důvěře a víře ve změnu poměrů. Někdy je až neuvěřitelné, jakou trpělivost rodiče měli – kolikrát se nechali podvést, okrást, zklamat – a nic zásadního nezměnili. Při důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se nejedná o trpělivost. Jde spíše o zaslepení, slepou důvěru a silné přání, aby se dítě samo změnilo. Rodiče, kteří mají problém zaujmout pevný výchovný postoj kvůli vlastnímu založení, partnerskému konfliktu nebo nadměrnému vytížení v práci se snaží nevidět a neslyšet.

A když už zjistí, že dítě se chová nesprávně, domnívají se, že tak jako s dospělým člověkem stačí s ním jednou všechno rozumně probrat a vše dopadne dobře. Když si po čase všimnou, že to nepomohlo, cítí se podvedeni. Pak opakují pohovor s větší naléhavostí, výčitkami nebo rezignují, urazí se anebo přehodí řešení na někoho jiného.

Autor: PhDr. Martin Hajný

Zobrazeno: 4334x