Vztah k drogám

Zdravý vztah k alkoholu a tabáku

Název kapitolky je samozřejmě trochu provokativní. Myslí se zdravým vztahem abstinence nebo mírné společenské užívání? Může rodič pít nebo kouřit v průměrné intenzitě a na svých dětech do osmnácti požadovat abstinenci a nekuřáctví? Je abstinence „zdravý” vztah? To jsou některé otázky, které jsou zcela oprávněné a nemají univerzální odpověď. To, co je v jedné rodině nadměrné a nezdravé, může být v jiné rodině normální a přijatelné.

Abychom se dostali k bodům či tipům, které by odpovídaly alespoň do určité míry na otázky, co může v rodině pomoci předcházet problémům s užíváním drog, můžeme mimo jiné i vyjít z toho, co pomáhá lidem obecně nebo i v léčbě:

  • Je dobré, když v rodině nikdo nepije alkohol ve velké míře a automaticky (tedy samozřejmě a bez důvodu).
  • Je dobré, když nikdo v rodině neužívá alkohol jako běžný prostředek k úlevě, odreagování pravidelně a ve větší míře (drink po večeři je přece jen jiná míra než láhev fernetu po návratu z práce).
  • Je dobré o pití či kouření mluvit s dětmi otevřeně, zvláště pokud se na to zeptají. To se týká i případných problémů rodičů s pitím a kouřením v minulosti či současnosti. Děti jsou dobrými pozorovateli.
  • Je dobré, když už je někdo z rodičů silným kuřákem nebo pije, aby dokázal svá případná předsevzetí o snížení počtu nebo množství či abstinenci dodržet. Takový příklad je za určitých okolností nenahraditelný.
  • V rodině, kde je jeden z rodičů nebo sourozenců alkoholik nebo problémový pijan, je nezbytné situaci řešit, změnu nebo léčbu na něm vyžadovat a otevřeně mluvit o problémech, které působí. Utajované pití nebo vyhýbání se konfliktům může být vzhledem k dětem zhoubné.
  • „Právo ničit si zdraví” mají rodiče stejné jako děti. Odpovědnost vůči vlastnímu zdraví nemusí vypadat jako abstinence nebo askeze, ale jako schopnost zvládnout alespoň některé projevy svého chování a otevřeně připustit, že v tom je problém.
  • Tzv. militantní nekuřáci a abstinenti, kteří na tom postavili své sebevědomí a druhým tak dokazují jejich neschopnost, mohou nadělat ve výchově víc škody než užitku. Skromný příklad člověka, kterého si ostatní mohou cenit za to, co dělá (a ne za to, co nedělá) může být v takovém případě zdravější. 

Autor: PhDr. Martin Hajný

 

Zobrazeno: 9405x