|
| Moje dítě je šikanováno - jak se mám chovat? |
| Šikana |
| Autor: PhDr. Lenka Skácelová |
 |
Jak se chovat k dítěti, které se stalo obětí šikany
Vaše dítě se stalo obětí šikany, ostatní mu pravděpodobně delší dobu ubližovali. Proto nyní cítí nejenom strach z toho, co bude, ale také zažívá pochyby o sobě, o své hodnotě, o svých schopnostech – stydí se za to, že se mu něco takového mohlo stát.
Uvědomte si, že podobnou situaci by špatně zvládala většina dospělých, natož pak dítě.
Váš úkol v tuto chvíli představuje především mu poskytnout bezpečné a klidné místo, ve kterém na něho nebude vytvářen zbytečný tlak.
> Prvořadé přitom je v této situaci dítě ochránit.
Můžete ho omluvit ze školy a pokud je to možné, zůstaňte s ním doma.
Počkejte, až budete přesně vědět, jak se v celé věci zachovala škola a co podnikla pro to, aby vaše dítě ochránila. (Škola by při řešení tohoto problému měla vycházet z metodického pokynu MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky, který je součástí věstníku MŠMT - můžete si ho také stáhnout pod tímto textem v dolní části stránky.)
> Když trávíte se svým dítětem čas doma snažte se na něj zbytečně netlačit.
Mělo by cítit především, že v tom není samo. Můžete se občas na něco zeptat (Je třeba co nejpřesněji zjistit, co se dělo.) Pokud ale neodpoví, nechte to být. Je možné, že po chvíli samo dítě přijde a začne o tom mluvit. Nebo můžete podobnou otázku po čase zopakovat.
> Buďte tam pro něj, nenechávejte ho o samotě.
Dítě si samo vybere čas, kdy bude mluvit, a vy zároveň předejte tomu, aby ve Vaší nepřítomnosti udělal něco nepředloženého.
> Vaše dítě by se nemělo cítit jako u výslechu!
Situace je pro něho neskutečně složitá, bezvýchodná a stydí se. Pokud je pod tlakem, může si snadno různé věci i vymýšlet, jen aby vyhovělo požadavkům (otázkám), které jsou na něj kladeny.
> Snažte se cíleně vyhnout otázce "proč".
Vaše dítě na ní nezná a nikdy nebude znát pravou odpověď. Tato otázka vede spíše k jeho dalšímu sebeobviňování.
> Domov a rodina jsou pro něj v tuto chvíli pravděpodobně jediné bezpečné místo. Tím nabývají ještě více na důležitosti.
> Váš život by se neměl od základů změnit.
Naopak, pokud pravidelně něco podnikáte, máte nějaké zvyklosti, měly by zůstat zachované. Takové chování podporuje jistotu vašeho dítěte a umožňuje mu volněji mluvit. Prostě je důležité, aby si vaše dítě připadalo jako doma.
> Velmi důležité také je připravit dítě na návrat do školy.
Mělo by vědět, co všechno se událo, změnilo, co má čekat. Podobně by na něj měla být připravena i třídní učitelka a poskytnout mu maximální možnou oporu.
> Pokud má Vaše dítě nějakého dobrého kamaráda, můžete se domluvit s ním, aby ho doprovázel.
Pozor ale, ve vážných případech šikany může samo dítě za svého kamaráda označovat agresora!
> V neposlední řadě je ale třeba zmínit, že každé dítě je jiné.
Vy jste na něj největší odborník a proto také nejlépe víte, co potřebuje. Pokud si nejste jistí, snažte se sledovat svou intuici, přemýšlejte nad tím, jak byste v jeho situaci cítili vy sami. |
 |
 |
| www.msmt.cz/uploads/soubory/vestniky/vest_MSMT_01_2009.pdf |
|
 |
|
| |
|
 |
|
|
|
|
|
